Volné ustájení

• uplatňuje  se  jak v adaptovaních,  tak i v nově staveněch  stájích,  které mohou být buď  stelivové  nebo  bezstelivové

a) stelivové  ustájeni

• používá se  v oblastech  s dostatkem  stelivové  slámy
• rozeznáváme  stáje  s  hlubokou  podestýlkou  nebo  ploché  stelivové ustájení
• při  hluboké  podestýlce je stáj členěna na:
  •   lehárnu (kde se denně nastélá přibližně 8kg stelivové slámy na 1 dojnici)
  •   nenastélané krmiště
  •   krmný stůl.
     
• lehárna je oproti kmišti (které  je hrazením  odděleno) snížena přibližně o 0,6m  a podestýlka  je odstraňována  (vyhrnována)  2-3krát  ročně
• napáječky  jsou instalovány  na  rozhraní  mezi  lehámu  a  krmiště tak, že  jsou přístupné ze dvou stran
• při  výšší koncentraci  a výšším rozdílu v hmotnosti jednotlivých jalovic je vhodné stáj a jalovice rozdělit do kotců
   

b) Bezstelivové  ustájení

• ve stájích  s celoroštovou podlahou
•  lze  je doporučit  pouze  v oblastech,  kde se  využívá pastva  po celévegetační  období  a jalovice jsou ve stáji  po omezenou  dobu
• výstavba této stáje je investičně náročná

Vývoj

Čeká červinka je původním plemenem chovaným v oblasti České republiky. V 17. století měly krávy tohoto plemene hmotnost kolem 200 kg a dojivost do 1000 kg mléka. V průběhu 19. století byla do Čech dovážena užitkovější alpská plemena, ale české červinky zůstávaly nadále rozhodujícím typem skotu. Šlechtitelským úsilím se ale zvyšovala jejich užitkovost i rámec a vznikaly krajové rázy:

České červinky ve středních Čechách s trojstrannou užitkovostí, pevnou konstitucí a dojivostí 1500 až 2000 kg mléka, chebské červinky hrubší tělesné stavby a vhodnější k tahu a produkci masa, s produkcí mléka 1000 až 2000 kg, hmotností krav 350 až 500 kg a tmavohnědým zbarvením, moravské, slezské a líštňanské červinky většího rámce, s produkcí mléka 1500 až 2500 kg, červenohnědé barvy, někdy s bílými odznaky nebo bílou hlavou.

V druhé polovině 20. století se zbytky červinek chovaly na Chebsku a ve středních Čechách, postupně však došlo téměř k jejich vymizení.

Dnes je česká červinka chována jako genetický zdroj za podpory státu v počtu pod 100 kusů. Evidenci a udržování tohoto genetického zdroje zajišťuje Katedra genetiky, šlechtění a výživy zvířat Zemědělské fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích.

Charakteristika

Současná populace české červinky má v 18 měsících věku hmotnost 365 kg, kohoutkovou výšku 118 cm a výšku v kříži 124 cm. Obvod hrudníku je v tomto věku 182 cm a obvod holeně 16,2 cm. Ve 36 měsících věku je průměrná hmotnost 522 kg, výška v kohoutku 123 cm, v kříži 131 cm, obvod hrudníku 205 cm a obvod holeně 20 cm. Je v kombinovaném užitkovém typu s velmi dobrou masnou užitkovostí, živého temperamentu a pevné konstituce. Zbarvení je červené po celém těle s tmavými paznehty a špičkami rohů.

Využití

Je chována jako genetický zdroj. S ohledem na nízkou mléčnou užitkovost a neefektivní chov na produkci mléka ( není konkurenceschopná intenzivním plemenům) je chována v systému chovu bez tržní produkce mléka.

Počty zvířat

Celkový počet zvířat je nižší než 100 kusů. Proto je česká červinka zařazena do kriticky ohrožených druhů zvířat.

Zdroj: spalieri.blog.cz